Akupunktura
Akupunktura je lékařská disciplína, která se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob, poruch motorických funkcí. Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organizmu stimulací přesně ohraničených míst na povrchu těla, tzv. aktivních bodů. Stimulaci můžeme provádět zavedením speciálních jehel na určitou dobu (vlastní akupunktura) nebo aplikací jiných podnětů (modifikované techniky akupunktury). Z velkého množství různých podnětů se nejčastěji používá aplikace tepla (moxa, moxování), tlaku a masážních hmatů (akupresura), elektrického proudu (elektropunktura, elektroakupunktura), světla a laserového světla (fotopunktura, laseropunktura), použití magnetů, baněk apod.
Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta volíme aktivní body jednak na těle (tzv. klasická, tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů. Z nich nejznámější jsou mikrosystém ucha (aurikuloterapie, aurikulomedicína) a mikrosystém ruky a nohy (jedna z jeho modifikací se nazývá Su Jok, jiná, na chodidle nohy, se nazývá reflexoterapie). Podstatou účinku akupunktury je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém. Cílem akupunkturní léčby je obnovení humorální, vegetativní a energetické rovnováhy organismu.
Postup při provádění akupunktury řeší Věstník MZ 1981, částka 1. Akupunkturu mohou provádět lékaři, kteří získali specializaci v některém z klinických oborů včetně oboru všeobecného lékařství a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou dříve ILF nyní IPVZ Praha, IDVPZ Brno, VLA Hradec Králové, popř. zdravotnickou organizací pověřenou k tomu Ministerstvem zdravotnictví.
Akupunkturu lze aplikovat až po stanovení diagnózy základního onemocnění nebo alespoň po určení patogeneze funkční poruchy s cílem blokovat bolest na různých úrovních centrálního nervového systému, tlumit nebo odstraňovat ložiska spontánní chorobné vzruchové aktivity, upravovat narušené regulace vnitřních orgánů a jejich funkcí, zlepšovat narušené motorické funkce.
Akupunkturu mohou provádět všechna odborná pracoviště zdravotnických zařízení, která k tomu mají vhodné kádrové podmínky a potřebné vybavení.
Indikace akupunktury dle WHO
- Infekce: rýma, chřipka, zánět průdušek, zánět jater
- Nemoci pohybového systému a nervové: záněty kloubů, bolesti nervů, ústřel (ischias), bolesti v kříži, záněty šlach a šlachových pouzder, ztuhlá šíje, obrna lícního nervu, bolesti trojklanného nervu, bolesti hlavy (migrény), mozková mrtvice, mozková obrna, zánět předních rohů míšních, kloubní výrony
- Vnitřní onemocnění: astma, vysoký krevní tlak, vředové onemocnění žaludku a dvanácterníku, zánět tlustého střeva, poruchy trávení, hemeroidy, průjem, zácpa, cukrovka, snížená hladina cukru v krvi
- Psychické poruchy: úzkost, deprese, stres, nespavost
- Kožní onemocnění: ekzém, akne, pásový opar
- Ušní, nosní a krční onemocnění: hluchota, zvonění v uších, bolesti uší, poruchy zrakové ostrosti, závratě, záněty vedlejších nosních dutin, bolesti v krku, senná rýma
- Onemocnění močových cest a pohlavního ústrojí: impotence, neplodnost, premenstruální syndrom, záněty malé pánve, záněty pochvy, nepravidelný a bolestivý menstruační cyklus, ranní nevolnosti v těhotenství
Kontraindikace akupunktury vycházejí ze všeobecných zásad platných v lékařských oborech.
1) absolutní
- akutní stavy nejasné etiologie a patogeneze před stanovením diagnózy, zejména akutní bolesti a infekce, náhlé břišní příhody, infarkt myokardu apod.
- krvácivé stavy, hemofilie (platí jen pro jehlovou akupunkturu)
- kachexie, vyčerpání organismu
- individuální nesnášenlivost
- akutní psychóza s psychomotorickým neklidem, opilost
- nádorově změněná tkáň
- ozářená tkáň
- pupek, mamila
- během těhotenství (mimo vedení při porodu) jsou zakázány lokální body v oblasti břicha a dolních zad podle pokročilosti gravidity a některé vzdálené body (např. LI 4, Sp 1, 4, 6, G 21, AT 26a - talamus dle Nogiera aj.)
Dále jsou zakázány (absolutně kontraindikovány) některé oblasti a body:
2) relativní
- ireverzibilní patologie, zhoubné nádory (mimo symptomatickou terapii)
- těžké formy interních nemocí (např. diabetes mellitus, komata aj.)
- ozáření (rtg), chemoterapie - nutno počkat půl roku až rok
- lokální: kožní, zvl. infekční nemoci, varixy, tromboflebitidy, zranění, fraktury atd.
- nepříznivá interakce s léky: cytostatika, tyreoid. hormony, kortikoidy